Květen 2026

Nikdy Tě neopustím

Přijde mi, že malé děti žijí v nádherném a čistém napojení na nebe. Než přijde „svět“ a o tohle spojení je z velké části připraví. Aspoň tohle je má zkušenost.

Moje pětiletá si jednou navlékala korálky a z ničeho nic se mě zeptala: „Mami, že mě nikdy neopustíš? Ani za milion peněz který potřebuješ?“ A tahle otázka se stala námětem pro tuhle kresbu.

Ta otázka se mi totiž zařízla do srdce, protože jsem věděla, že jí to slíbit nemůžu.

V co ale věřím, je to, že On mě (ani jí, ani nikoho z vás) nikdy neopustí a nikdy se mě nezřekne (Židům 13:5). Tady není žádné „možná“, žádné „když budu dost dobrá“.

Prostě: NIKDY.

Není a nebude situace, ve které by mě nechal samotnou.

Třeba budou chvíle, kdy budu pochybovat a kdy Ho vedle sebe neucítím, ale On je tichý a pokojný a někdy vedle nás prostě jen JE.

Často tvoří cestu ješte předtím, než se na ni vydáme a často dělá mnohem víc za našimi zády než před našima očima.

A tak moje malá Aničko: Já nevím, co ti můžu slíbit a co nám život přinese/odnese, ale v jedno věřím:

„Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě a neopustí. Neboj se a nestrachuj.“ (Deuteronomium 31:8)